† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuSobotní "rande-vous" dopadlo nadmíru dobře, myslím. Ačkoliv jsem měla ještě ráno sto chutí celé setkání zbaběle odpískat, ve finále jsem ráda, že jsem tak neučinila. První dojem byl (přirozeně) trochu rozpačitý, po pár minutách však zábrany padly a objevily se první náznaky úsměvů, které během celého dopoledne přešly několikrát nenásilně v upřímný smích. Jenom škoda, že čas byl neúprosný, řidič autobusu na mě taky nemínil čekat a venku bylo celkem vlezlo. S příslibem dalšího setkání mě jízda autobusem domů příjemně ukolíbala.
A v lednu? No.. kdo ví, co bude v lednu :)
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuSnad poprvé v životě přiznávám, že mám tak trochu strach. Směsice divných pocitů. Za pár hodin se setkám po několika letech s člověkem, kterého znám už dost dlouho, ale ... bojím se. Co když si najednou nebudeme mít co říct? Je zbabělé rušit schůzku "za pět dvanáct", a proto dneska vstanu (zní to dost divně, jenže já jsem si ještě samou nervozitou nešla ani lehnout), pokusím se ze sebe udělat člověka a pak děj se vůle boží.
Jedno je však jisté: Buď si budeme zase o poznání blíž a nebo budu mít následující dny/týdny o čem přemýšlet.
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuNení nad to, udělat cestovní kanceláři Monatour "kvalitní reklamu"...
Kdo četl minulý článek, ví, že se jedná o náš jednodenní zájezd (říkejme tomu spíš "výlet") do Drážďan na vánoční trhy. Když opomenu, že jsme místo slibovaných sedmi hodin ráno vyjeli za hranice až ve čtvrt na devět, protože se u Jičína stala autonehoda (za tohle cestovku omlouvám, protože přihodit se na cestách může cokoliv), a do Čech odjížděli už v pět hodin, byl čas strávený v Německu nadmíru příjemný. Ale bohužel příliš krátký. Podle časového harmonogramu, který jsme obdrželi v cestovní kanceláři, jsme měli naplánovaný návrat domů mezi desátou a jedenáctou hodinou večer. Proto nechápu, proč nás autobus vyhodil v rodném městě už v osm hodin. Pokud to počítáte, "okradla" nás Monatour o tři hodiny, které jsme mohli strávit prohlídkou večerních (mimochodem: naprosto kouzelných) Drážďan.
Nehledě na fakt, že se s delegátkou nedalo vůbec mluvit. Když ohlásila odjezd z Drážďan v pět večer, ozvalo se poměrně dost lidí, že by dostali rádi alespoň hodinu navíc, když už jsme vyjížděli déle než bylo původně v plánu. Slečna delegátka na to vůbec nezareagovala, rozdala nám své telefonní číslo, odmítla cokoliv řešit a vyrazila s pár ovečkama na prohlídku historického centra.
V Drážďanech jsme nebyli ani zdaleka poprvé (a troufám si tvrdit, že ani naposledy), tudíž jsme se obešli bez doprovodu, prošli si historickou část města sami, vyfotili pár momentek na trzích, neodolali svařáku ani Bratwurstu, zakotvili v obchodním centru a s gustem vymetli dvě kavárny.
Poučení do budoucna: Necestujte s Monatour a pokud plánujete vánoční trhy, vyjeďte si radši na vlastní náklady, protože se to vyplatí mnohem víc.
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuV neděli večer jsem se nad hrníčkem svařáku jen tak okrajově zmínila, že bych zase ráda někam vycestovala, v úterý mi přišlo několik sms zpráv s návrhem vánočních trhů konajících se v Drážďanech a ve středu jsem se dozvěděla, že mě čeká páteční výlet do Německa, protože je vše už zařízeno a zaplaceno :)
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuJako malé děti většinou obdivujeme naše o pár let starší kamarády. Zdají se nám dospělejší, líbí se nám styl jakým se oblékají, jak mluví, jak se chovají - jednoduše: jak žijí. V hloubi duše toužíme být jako oni, a proto se je snažíme napodobovat, seč nám síly stačí. Teprve časem zjistíme, že jsme každý originál a nemá cenu kopírovat někoho jiného.
Tak proč, sakra, když něco udělám, to musí vzápětí udělat i ona?! Kdyby nám bylo o deset let míň, tak bych to ještě brala.. jenže.. v našem věku?! Skoro by bylo na čase dospět, nemyslíš?
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuDneska v práci probíhalo kolem páté večer velké focení, kvůli němuž jsem musela absolvovat půl hodinovou procházku sněhovou vánicí. Místo slibovaného profesionálního fotografa nás však ve finále fotila sama paní ředitelka svým digitálním fotoaparátem (takže: příliš mnoho povyku pro nic). Jenom doufám, že se ten snímek neobjeví na oficiálním webu společnosti. A pokud ano, pak doufám, že tam nebudu moc k poznání (haha!).
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUu.... se vrátit do Finska.
.... se konečně dokopat k nějaké prospěšnější aktivitě.
.... aby všechny plány klaply a já byla za rok někde úplně jinde a o poznání šťastnější.
.... tolik věcí, že nevím, kterou upřednostnit.
.... zabít tuhle nudnou sobotu.
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUu... když mi bylo třináct, přála jsem si, aby mi bylo patnáct. V patnácti jsem dostala občanku, ale mým snem bylo řídit auto, chtěla jsem, aby mi bylo osmnáct a já mohla nejen řídit, ale i (legálně) pít alkohol kdy se mi zachce. V osmnácti jsem si říkala, že ve dvaceti letech člověk konečně dospěje, je rozumný, má za sebou maturitu, chystá se na vysokou a všichni, ke kterým dříve s úctou vzhlížel, ho berou jako rovnocenného partnera, chtěla jsem, aby mi bylo dvacet. Teď je mi o rok víc a já se často přistihnu při myšlence, že chci, aby mi bylo zase patnáct.
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuDžin by tento stav patrně popsal následujícími slovy: "Budoucnost je nejistá"
Ve všech směrech. Už bych si měla konečně prolézt weby vysokých škol (Praha, Pardubice a pro veliký úspěch opět Ostrava, nebot´mi je to město nejspíš už souzeno) podívat po natištěných přihláškách (pár mi jich ještě zbylo. Sice jsou dva roky staré, ale to není žádná vada.), odeslat ty elektronické a začít se pilně připravovat k přijímacím zkouškám, protože nechávat věci na poslední chvíli se nevyplácí - o tom jsem se už přesvědčila (hned) několikrát.
Doufám, že až v lednu nastoupím do práce, nebude na mě čekat výpověď, protože chceme jet letos v létě opět do Finska. Bez práce a štědrého sponzora (kde jsi?) budu v červenci tak akorát sedět doma a rvát si vlasy.
Jak říkám... "budoucnost je nejistá" a to mě neskutečně deptá.
Edit: A ještě ke všemu jsem se před chvíli dozvěděla, že Honzu čeká v pondělí další vyšetření s ledvinama. Tudíž se sraz, IKEA a posezení v útulné kavárně se ciderem na stole odsouvá na dobu neurčitou.
† 31. 12. 2010 | kód autora:
GUuPáteční školení ohledně věrnostního programu probíhalo nadmíru zajímavě. Oproti těm dvěma předchozím trvalo pouhou hodinu, bylo placené (!) a s kvalitní vizuální ukázkou. Možná to vyzní blbě, ale celkem mě bavilo a pamatuji si z něho víc, než z těch minulých. ("... a pamatujte: Ta karta MÁ DÍRU." - když nám veledůležité sdělení ohledně "díry" zopakoval marketingový poradce asi po šesté, nedalo nám to a zeptali jsme se k čemu vlastně slouží ... -> díky ní můžete věrnostní kartu nosit na prstě klidně celý rok a až vám vyprší platnost, dojdete si zase pro novou. Aha.)
Shrnuto, podtrženo: Kdybych si nezapomněla čip (nemohla jsem si odpíchnout) a klíče (nedostala jsem se do skříňky pro firemní tričko, jmenovku a boty), proběhl by den naprosto bez karambolů. Což by bylo v mém případě divné...
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
