Až přestane pršet 8

25. 09. 2009 | † 23. 12. 2009 | kód autora: Cdg

Zvedne ke mně svoje krásný oči a já se utápím v tom rozbouřeném oceánu zase a znova. Plaše se uměje a sklopí zrak k zemi. Využiji toho, abych se k ní přiblížil úplně na doraz. Slyším její dech a vím, že jí srdce tluče rychleji. Beze slova vyhledám v příšeří špičky jejích prstů a nechám ji, aby mi dala svou dlan a naše prsty se mohly svobodně proplétat. Ten dotyk je přímo elektrizující a má na mě nepopsatelné účinky. Toužím po ní. Už to vím. Straně moc.. od oné noci se to ve mně všechno neskutečně vystupňovalo ...
Druhou rukou obejmu její útlé zápěstí s ještě tenčím náramkem. Letmo se dotkne palcem mé ruky, usměju se na ni a pomalu pokračuju po její paži nahoru.. až k lopatce. Tam se zastavím a přitáhnu si ji ještě blíž. Pak se naše pohledy opět střetnou a já neodolám. Nechám své rty klouzat po jejích. Nenásilně. Z celého jejího těla sálá horko. Propaluje mě, spaluje na popel a přece se k ní tisknu vteřinu od vteřiny silněji.
"Kiro...bojím se.." odvrátí od mně náhle svá ústa.
"Nemáš se čeho bát..." odpovím ji na půl pusy a opět se vrhnu hladově na její rty. Ale ona se po chvíli zase odvrátí.
"Víš.. Nechci opakovat stejný chyby.." sklopí oči. Tím mě trošku zchladí.
"Považuješ tu noc za chybu?" zeptám se opatrně, když mi docvaknou souvislosti. Vzdychne a pak mi vrátí vyplašený pohled.
"Vůbec jsme se neznali..." skousne ret. Atmosféra je tím trošku narušená...
"Nemysli na ni.." vytuším její myšlenky. Anna..opět na ni myslí.. vybavuje se jí snad ve dne i noci.. nepřetržitě... tohle už je snad prokletí, vzdychnu.
"Strify ti to řekl?" promluví po chvíli tiše. Zvednu jí bradu a donutím ji, aby se mi podívala do očí.
"Řekl.. Ulrike.. nechci, aby sis myslela, že jsem stejnej..-"
"Ne.. Kiro.. tiše.. na to jsem ani nepomyslela...přísahám.." A já vím, že mi nelže. Její oči by nedokázaly lhát. A v tento okamžik už tuplem ne. Jsme si mnohem bližší než tu první noc... něco se mezi námi stalo.. a já nevím co.. ale je to něco...hodně zvláštního.. silnýho...
"Věř mi.." dodá po chvíli.
"Dobře.. a ty věř zase mě." promluvím a pevně ji obejmu. Nejprve se nehýbe, stojí jako socha s rukama u těla, ale pak si z nenadání přitáhne mou hlavu, aby mi mohla vrátit polibek, který přerušila. Vydechnu překvapením.
"To měl být důkaz toho, že mi věříš?" zamumlám mezi polibky. Věnuje mi provokativní úsměv. Nevydržím se na ni jen tak dívat, pustím její ruku a položím jí dlan na záda. Sunu se opatrně níž, po celé ose. Kopíruju její páteř a pak vklouznu i pod tričko. Všechno mi do sytosti oplácí. Nejdřív se zaměří na můj krk. Dotýká se ho jemně prsty, pak se na chvíli odtrhne od mých úst a vtiskne mi pár polibků na kůži na krku. Zatemní se mi před očima a složím ruce na její boky. Pevně ji stisknu a tisknu svůj klín na ten její. Mám pocit, že každou chvíli bud zešílím nebo exploduju. Ulrike to očividně vytuší, vnikne pod mé tílko a přetáhne mi ho rychlým pohybem přes hlav...

.... Aktivně ji pomáhám a asistuju při rozepínání mých kalhot. Skončí kdesi u kolen, dál se nedostanou, protože svou pozornost náhle zaměří na můj klín, který každým okamžikem nabývá na objemu. Podívá se na mě roztouženým pohledem. Vím, že na to jsme oba stejně. O to víc jsem netrpělivý. Využiji chvíle, kdy se zaměří na můj hrudník a skopnu ze sebe kalhoty a posléze i poslední kousek. Je řada na ní. Chytím lem svého trička a chci ji ho svléknout, ale chytí mě za ruce a zavrtí hlavou. Nechápu to. Ale ona mi všechno vzápětí objasní. Sundá si ho totiž úplně sama, čímž ve mně vzbudí touhu ještě větší. Chci se na ni vrhnout, ale ustoupí se smíchem o krok dozadu. A začne se pomalu pohybovat. Už to chápu.. tohle má být bonus? Něco jako soukromej striptýz? .. Krouží bokama a pak složí ruce dozadu na zapíná podprsenky. Otočí se ke mně zády a nechá ji spadnout k nohám. Neskutečně mě to rajcuje. Tohle už dlouho nevydržím. Z boku mě pozoruje a začne si pomaličku rozepínat pásek u kalhot, přitom se nepřestává svíjet. Potom zaslechnu zvuk zipu. Nevydržím dýl jen tak nečině stát, přiblížím se k ní a obejmu ji zezadu.
"Nedočkavče.." zašeptá se smíchem. Podaří se mi ji otočit konečně čelem. Opět se políbíme.
"Toužím po tobě.." zasípu zastřeným hlasem. Oba dva se rozhlédneme po zemi a dostaneme asi stejný nápad. Rozložím svou mikinu a tričko, čímž vytvořím na špinavý podlaze provizorní lůžko a pak Ulrike opatrně položím na záda. Nepřestávám ji přitom všem líbat a laskat po těle. Dotýká se mě po celé délce. Naše kůže se o sebe tře. Mám pocit, že vzduch zhoustnul, skoro se nemůžu nadechnout.
"Pojď už.." zasténá Ulrike, když ji nepřestávám líbat na krku.
"A pak kdo je tady nedočkavej, co? .." zašeptám se smíchem, ale mile rád uposlechnu jejího přání. Oddálím jí od sebe kolena a zlehka do ní vstoupím. Prohne se pod mým náporem jako luk a zaryje mi nehty do zad. Nevnímám tu palčivou bolest, kterou mi nevědomky způsobuje. Jsou tu mnohem silnější a intenzivnější pocity. A já si je užívám do sytosti. Vnímám každý okamžik, kdy jdou naše těla proti sobě. Nechávám naše jazyky, aby se propletly. A pak se dostaví nekonečně ten neskutečně krásnej pocit. Ulrike tiše vykřikne. Sjednotili jsme se. Dokonale. A já bych ji za to nejradši umiloval k smrti. Opatrně z ní vyklouznu a lehnu si vedle ní. Nevadí mi, že ležím z poloviny v tý špíně. Nevnímám nic. Jenom ty doznívající vlny rozkoše.
"Ležíš na podlaze.." všimne si toho Ulrike. Chci ji ujistit, že mi to po tom všem vůbec nevadí. Ale ona dostane spásnej nápad, nechá mě, abych si lehl na její místo a pak se na mě namáčkne tak, že polovinou těla leží na mě a zbývající částí na kousku mikiny.
Setrváváme mlčky, oba jsme příjemně unavení a vyčerpaní. Dech se mi začíná pomalu vracet do normálu a pot, kterej se na našich tělech smísil dohromady, je už taky tatam. Ulrike se náhle zvedne na loktech a vyděšeně se zadívá na své dlaně.
"Ty krvácíš.." vyděsí se. Chvíli mi trvá než si uvědomím, že to budou patrně stopy po drápancích na mých zádech. Vtisknu ji polibek na čelo.
"Jsi hold hodně vášnivá.." škádlím ji. Ulrike se už už nadechuje, že se mi začne omlouvat, ale já ji umlčím. Položím ji ukazováček na rty.
"Jediný, co chci od tebe slyšet, je, že se mnou tentokrát vydržíš až do rána..." zadívám se jí vážně do tváře. Ulrike se na mě podívá a v očích ji zahlédnu zvláštní lesk:
"Až se probudíš, budu tady.." slíbí mi a pak položí svou hlavu na má prsa, aby mohla během následujících pár minut usnout.
A já si jsem poprvé v životě něčím jistý.. tím, že až ráno otevřu oči, bude u mě...

By Linut

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.