Pozůstatky minulosti 15

14. 10. 2009 | † 23. 12. 2009 | kód autora: Cdg

Vrátíme se se Shinem do zkušebny. Všichni už na nás čekají, ale nikdo nic neřekne. Nemůže mi ujít Yu, který vztekle kope do kabelu od kytary, ale zařeknu se, že se na něho v žádném případě nepodívám, ani kdyby se na hlavu postavil! Budu ho ignorovat. Totálně. Jako kdyby byl jenom vzduch...
"Už jsem myslela, že jsi šla domů.." ucítím lehký stisk ruky na své paži. V první chvíli jí chci něco odseknout, ale pak si uvědomím, že ona vlastně za nic nemůže.. vždyť bylo všechno v pořádku, povídaly jsme si.. a rozuměly si! Jenže pak přišel Yu a všechno svým chováním roztříštil na tisíc kousků!
"Proč? Měla bych snad?" zaváhám, protože nevím na čem teď jsem.
"To v žádným případě!" zaplaší tu myšlenku Paula. "Jsem ráda, že jsi zůstala. Dobře se mi s tebou povídá." usměje se na mě.
"Mě s tebou taky." vrátím jí malý kompliment. Víc si toho říct nestihneme, protože zkouška konečně začne a místnost protnou bráškovy bicí.
Zírám na něho z pusou dokořán. Netušila jsem, že mu to tak jde. Vlastně jsem ho nikdy neviděla ani neslyšela hrát, uvědomím si a trošku se v hloubi duše zastydím. Paula mi snad čte myšlenky, protože se na mě podívá a začne se smát:
"Shin umí, co?" překvapeně kývnu:
"To teda." musím uznat.
"Můžeš na něho být hrdá." uznale na mě mrkne. A já si uvědomím, že na něho skutečně jsem pyšná. A dost. Dokonce mě jeho úspěch hodně těší. Přeju mu to...
Pak můj pohled sklouzne chtě nechtě i na Yua. Přišla klidnější část skladby, takže se ležérně opřel nohou o stěnu a něco si tam pomalu vybrnkává do rytmu. Je skloněný k své kytaře, takže momentálně žije jenom jí, nic jiného pro něho neexistuje, uvědomím si. Jenže náhle, jako by vytušil můj pohled, zvedne zrak a podívá se mi přímo do očí. Vydržím ten nátlak a neucuknu. Zíráme na sebe bezmála přes půlku místnosti. Dokud Yuovi neuklouzne ruka na strunách... že by se mi ho povedlo znervóznit?
"Yu! To si ze mě děláš prdel, ne?! Taková primitivní část a ty ji zmrvíš!!" rozkřikne se na něho okamžitě Kiro.
"Si to zkus zahrát sám, ty chytráku!" oboří se na něho Yu.
"Nevím, na co při tom hraní myslíš! Tohle bych zahrál i poslepu!!" reje do něho Kiro dál.
"To by snad stačilo, ne?" vloží se do jejich hádky náhle Luminor, protože Yu si bojovně stoupne proti Kirovi a vypadá vážně hodně vytočeně. Kiro ovšem zvedne naštvaně hlavu vzhůru a ještě si stoupne na špičky... bohužel ve výsledku to stejně není nijak valné... Yu ho pořád převyšuje o hlavu...
"Yu, vrať se na svoje místo." pronese ledovým hlasem Strify, čímž Kira zachrání minimálně od pohlavku, který by mu každou chvíli mohl přistát.
"Já se na to můžu zvysoka!" zaječí Yu a praští opět kytarou do kouta. Přelétne očima z jednoho na druhého, u mě se zastaví o pár vteřin déle než u ostatních a poté odejde pro změnu on!
"To se mi snad jenom zdá!!" nevydrží Strify a chytí se za hlav...

....
"To je dneska nějaká móda, že se furt někdo uráží a odchází nebo co?!" pokračuje zdrceně.
"Můžeme pokračovat bez něho.." navrhne Shin.
"Nemůžeme, protože ten idiot má celý sólo!!" zavyje nešťastně Strify.
"Tak ho jednoduše vynecháme.." usoudí Luminor.
"Nepřichází v úvahu.." zhroutí se Strify na zem a schová si hlavu do dlaní. Cítím na tom všem svůj podíl vinny, i když si mě nikdo nemůže spojit s Yuovým chováním, v koutku duše vím, že jsem jim dlužná aspoň malou omluvu...
"Strify.. neber si to tak.. on se vycuká a přijde.." kleknu si k němu na podlahu. Strify se na mě podívá a usměje se:
"Sarah.. pojď ke mně." obejme mě a já ho začnu hladit po zádech, abych ho trochu uklidnila. V první chvíli jsem totiž myslela, že bude mít snad infarkt, jak moc se vytočil...
"Co tam tak postáváš?" všimne si Strify Kira, který na nás zaraženě kouká.
"Můžu se k vám přidat?" zeptá se zcela nevinně a nakrabatí obličej do pláče, čímž nám jasně naznačí, že pokud ho odmítneme, rozbrečí se. Strify na něho ukáže nemilosrdně prostředníček:
"To zrovna!" vyplázne jazyk, ale koutky mu cukají smíchy.
"To víš, že jo, ty vyděrači." zasměju se na něho a uděláme mezi sebou se Strifym místo pro Kirouše.
"A jé.. tady se někdo rád tulí.." neudrží vážnou tvář Shin, který si šel po Yuově odchodu dozadu pro plechovku coly. Asi se potřeboval taky uklidnit, pomyslím si, protože Shin tyhle sladký pití moc v lásce nemá...
"Spíš se tady někdo rád vtírá." poznamená Strify a významně se zadívá na Kira, který se ke mně až nápadně tiskne.
"Hele nech si to!" ohradí se Kiro a doslova Strifyho vyštípe z mé náruče.
"Ty skrčku! Co si o sobě myslíš?!" vyjede na něho se smíchem Strify.
"Kdo tady potřebuje nejvíc utěšit?! Hm?? Já!!" ukáže si na hrudník Kiro.
"No takže já si myslím, že to dneska můžeme zabalit, protože ze zkoušky už nic nebude." zakaboní se Luminor.
"Proč?! Právě jsme přece začali!" ohradí se Kiro a přitiskne se ke mně jako klíště.
"Kiro!" zasměju se, protože se najednou nedá setřást!
"Basáku, okamžitě přestaň obtěžovat mou sestru!" pokračuje se smíchem Shin sedící pohodlně za bicími.
"On potřebuje utěšit, pochop." zasměje se Strify, který nás s lehkým úsměvem nepřestává pozorovat.
"Tak ať se jde utěšit k Luminorovi!" křikne pohotově Shin.
"V žádným případě!!" zaječí Lumi. "Opovaž se!!" zahrozí na Kira prstem, protože ten malej skrček se začal podezřele usmívat a dokonce mě konečně pustil, aby mohl jít škodit zase někam jinam. Opatrně se zvedne ze země a zamíří se škodolibým úsměvem přímo k Lumimu!
"Kirouši! Ještě krok a jsi synem smrti!" varuje ho Luminor.
Se smíchem pozoruju celé jejich divadýlko. Kiro se totiž nedal zastrašit a skočil prchajícímu Luminorovi na záda!
"Co je s tebou?" drcnu do Pauly, protože od Yuova odchodu se tváří tak nějak divně. Dokonce se ani nesmála Kirovi...
"To nic.." usměje se na mě. "Jsem jenom unavená.."
"Aha.." poznamenám tiše. "Je v tom Yu, že?" podotknu se známku hořkosti v hlase. Neuvěřitelné, jak mi může jedno jméno zkazit náladu...
"Částečně.." kývne Paula.
"Pozor, pozor!" stoupne si Strify na taburetku, kterou si došoupe doprostřed místnosti: "Co takhle udělal si menší party?" zařve z plných plic, aby měl jistotu, že ho nikdo nepřeslechl. Ten by nic jinýho kromě zpívání ani dělat nemohl, usměju se. Žije tím. A navíc chce být neustále středem pozornosti. Což je v téhle kapele opravdu neřešitelný problém, protože kromě Lumiho a Shina máme tři horké kandidáty, co se neustále cpou do pozic "nejobletovanější"... a běda, jak na někoho křičí víc holek...
"Jsem pro!!" zaječí Kiro a pustí se Luminorových zad.
"No sláva!" poznamená Lumi kousavě a prohne se v zádech až mu tam zakřupe.
"Z toho asi nic nebude." přeřve Kiroušův jásot Shin.
"Jako proč?!" dá si Kiro bojovně ruce v bok.
"Protože vzadu.." ukáže do přilehlé místnosti, kde kluci mají malou kuchyň. ".. jsou poslední dvě plechovky piva a jedna cola.." zkroutí obličej do grimasy.
"To zase Yu všechno vychlastal!!" obviní kytaristu okamžitě Kiro. Kdo tu není...
"Nevadí! Změna plánu! Ticho!!" pokračuje Strify: "Změníme lokál, panstvo!" v místnosti nastane ticho.
"Aha.. a kam chceš jako jít?" probodne ho očima Luminor.
"Mě se nechce nikde ukazovat.. musel bych se nalíčit.. a učesat.. a převlíknout.." vypočítává Kiro na prstech.
".. chápu Kiro a taky vykoupat, ... najíst.. napít... vyspat.." pokračuje v jeho výčtu, čímž si vykoleduje pořádnou ránu Kirovou botou.
"Au! To bolelo!" zaječí Strify.
"Kdyby to nebolelo, tak to nedělám, ne?" ušklíbne se Kiro.
"Neměl jsem na mysli žádnej podnik!" přeruší Kira Strify.
"A kam chceš teda jít?" zvedne obočí Luminor.
"No..." poškrábe se Strify ve vlasech: "Nejdřív mě napadlo jít k nám.. jenže tam bude asi trucující Yu... a pak mě napadl Luminor.. jenže ten bydlí přes půlku měst...


..... a navíc je doma nemocnej Jetsam.." uzavře Strify.
"Takže?" zvedne obočí Kiro a všechny pohledy padnou na Strifyho.
"Jediná možnost je Shin a Sarah!" vykřikne vítězně Strify svůj ortel.
"Cože?! Zapomeň!!" zakucká se Shin coca colou.
"Shine nebuď labuť!" začne škemrat Kiro.
"Ne! Jedině přes mou mrtvolu!" uzavře Shin rezolutně debatu...

"Vida.. ani zabít jsme tě nemuseli." zasměje se Strify, když Shina doslova přehlasujeme a on je nucen rezignovat.
"Ok.. vzdávám se.. je mi to jedno.. uděláme to u nás.." dá ruce nad hlavu.
"Tak já pomalu půjdu.." zvedne se Paula k odchodu.
"Počkej! My už jdeme taky. Jdeš s námi, ne?" podívám se na ni. Paula sklopí oči k podlaze.
"Já nevím. nechci se vtírat.." dodá tiše.
"Na to ani nepomysli! Půjdeš k nám a basta." rozhodnu a vezmu ji pod paží.
"Pánové! Čekáme venku, tak pohněte zadkama!" zakřičíme s Paulou na kluky, kteří ještě skládají svoje nástroje. Teda.. kromě Strifyho, který je pouze popohání a diriguje..
"Vážně to nevadí?" zvedne obočí Paula.
"Vůbec ne! Když všichni, tak všichni!" rozhodnu a společně vyjdeme před budovu. Jenže na schodech málem klopýtnu o osobu vykuřující si v klidu na vzduchu!
"Dávej pozor." podotkne kousavě a změří si naši dvojici. Paula se na něho ušklíbne:
"Že ti to stojí za to.." Yu po ní sekne pohledem:
"Stojí. Ale to teď už víš sama nejlíp, ne?" Paula si ho přeměří rozzuřeným pohledem a já si uvědomím, že jsem se nachomýtla k další hádce našeho Don juana Yua s jednou z jeho "přítelkyň"...vážně bezva pocit... pomyslím si v duchu ironicky. Jako bych toho nemohla být aspoň pro jednou ušetřena...
Víc si toho naštěstí říct neřeknou, protože se ven vyhrnou rozjařený kluci.
"No néé.. koho to nevidím!" rejpne si Kiro posměšně do Yua.
"To jsi tu stihl vykouřit celou krabičku, ne?" naváže na kamaráda v rychlosti Strify, čímž Yua opět naštve. Kluci ho vážně nešetří. Kvůli jeho odchodu z průběhu zkoušky, je musel hodně vytočit... nikdy jindy k němu tak sarkastičtí nejsou!
"Nestihl! Nesedím tu dlouho, víš?!" sejme mě pohledem až málem zalezu do ulity leknutím. Co jsem zase provedla?! Proč všechen vztek svaluje na mě?! Vždyť já mlčím! Jediný, kdo do něho vytrvale ryje je Kiro se Strifym! Copak si na mě pořád musí vylévat zlost?! Nemůže si konečně najít jiný objekt?! Nemohl! Protože jeho baví, mě týrat... vyžívá se v tom.
"Jdeme k Shinovi a Sarah... půjdeš s náma?" zeptá se Luminor na otázku, která napadla zřejmě každého z nás, ale nikdo ji nevyslovil nahlas.
Yu se zastaví automaticky pohledem na mé osobě. Že mě to už ani nepřekvapuje! Vrátím mu lehké spražení, dokonce našpulím ústa, abych mu dala jasně najevo nesouhlas. Bez něho to tam bude uvolněnější.. atmosféra .. a vůbec... v jeho přítomnosti se nedá ani dýchat! Jenom umí dělat dusno!
"To zrovna..." sjede mě pohledem, jako bych byla já všeho příčinou! "... dokouřím a půjdu domů.." uzavře naši debatu, která vlastně ani nestačila začít.
"Jak myslíš, my se tě doprošovat nebudeme.." zamává mu Kiro bojovně rukou před obličejem a pak beze slov vyrazíme k nám domů...
Neohlédnu se, protože tuším, že nás vyprovází pohledem.. zavřu oči a nechám se vést Paulou. Před očima se mi vybaví jeho obličej. Nejprve se usmívá, pak se jeho rysy změní, zuří a nakonec všechno vystřídá bolestný výraz.. rychle otevřu oči. To měla být nějaká vize?! Hrabe mi?! ... Asi mi nestačí, jak se ke mně chová... Jsem hloupá a naivní, která se nepoučí. Nestačí mi jedna lekce, potřebuju jich minimálně sto.. na chlup stejných.. a stejně je tu šance, že se opět v krizové situaci rozhodnu špatně.. jsem jednoduše nepoučitelná..
Ale i tak.. není moc spravedlivé se bavit, když on zůstane sám.. jenže pak se napomenu. Třeba to udělal schválně! I Pauly se zbavil, aby mohl sbalit jinou "kočičku". Herec to je! Při pomyšlení, že si dneska v noci bude užívat s kdejakou podnapilou holčičkou se mi udělá mdlo... je mi z něho špatně..
"Je ti něco?" všimne si mě najednou Paula. Zaskočeně na ni pohlédnu.
"Ne, všechno je v pořádku. Proč?" donutím se k umělému úsměvu, až mě zabolí svaly kolem úst.
"Zbledla jsi.." poznamená tiše.
"Jenom se mi trochu zatočila hlava." zalžu z otočky. "Ale teď už jsem v pohodě." provedu druhý pokus o úsměv. Paula mi to sežere i s navijákem. Jenže Shin ne. I když kráčí pár kroků od nás, neujde mu můj stav. Propíchne mě pohledem a naznačí mi, abych se sebrala. Netuším, kolik toho o mých myšlenkových pochodech ví. A radši to ani vědět nechci.
Naštěstí za pár minut spočineme před domem. Shin si stoupne na první schod a otočí se na nás, stojící stále v ulici. Světlo lamp mu svítí na světlé vlasy, rozprostřené kolem hlavy, dopadající na ramena a níž.. působí jako anděl, na dálku mu věnuji úsměv. Nemůže vědět, proč jsem to udělala, přesto mi ho vrátí a pak se konečně věnuje i zbytku:
"V předsíni se všichni povinně zujete." podívá se významně na Kira, který se dívá všude kolem jen ne na Shina. "To platí i pro Kirouše." vezme to Shin z jedné vody načisto. Basák se na něho zašklebí.
"Nepůjdeme už dovnitř? Mrznu!" oklepe se Strify zimou.
"Dobrej nápad!" hrne se ke dveřím Kiro, samozřejmě, že proběhne předsíní ve špinavých botách..
"Kirouši! Zpátky!!" zaječí Shin hystericky, jenže jeho snaží vyjde docela nadarmo. Kiro si totiž už hoví v kuchyni u lednice a doslova ji celou vyžírá!!
"Hej! To jsi měsíc nejedl nebo co?!" spráskne nad ním ruce Luminor, když vidí jeho apetit.
"Měsíc ne.. jenom od rána jsem nic neměl..." přizná Kiro s plnou pusou a dál se nerušeně cpe.
"Praskni.." utrousí na jeho adresu Shin.
"Takovou radost ti neudělám, Shiníku.." usměje se na něho.
"Kiro zase se přežereš jako posledně! Já s tebou pak nebudu ve dvě ráno obcházet půlku města, aby ti slehlo!" podívá se na něho Strify přísně. Kiro přestane žvýkat a zbledne:
"Nepřipomínej mi to!" přeměří si jídlo, co si vyndal a chystal se ho sníst, vzdychne a pak ho s těžkým srdcem vrátím zpátky do lednice.
"Než opakovat to, co minule, radši zemřu hlady." pronese dramaticky. Všichni se po sobě pobaveně podíváme. My ho nemít... Jenže pak naše myšlenky přeruší pronikavý zvuk zvonku.
"Kdo to může být?" podívám se na Shina. Neřekl mi, že by někoho čekal...
"Neotvírej! Určitě to je pošťačka!" odpoví Kiro pohotově.
"O půlnoci, jo?" ušklíbne se na něho pochybovačně Shin a jde otevřít nečekané návštěvě....

Tahle kapitola je delší, protože teď bude asi menší "pauza" mezi díly...před pár dny mě skolila nějaká nemoc a ležím v horečkách, které ne a ne ustoupit.. takže na psaní nemám ani pomyšlení...

By Linut

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.