Sobotní "rande-vous" dopadlo nadmíru dobře,  myslím. Ačkoliv jsem měla ještě ráno sto chutí celé setkání zbaběle odpískat, ve finále jsem ráda, že jsem tak neučinila. První dojem byl (přirozeně) trochu rozpačitý, po pár minutách však zábrany padly a objevily se první náznaky úsměvů, které během celého dopoledne přešly několikrát nenásilně v upřímný smích. Jenom škoda, že čas byl neúprosný, řidič autobusu na mě taky nemínil čekat a venku bylo celkem vlezlo. S příslibem dalšího setkání mě jízda autobusem domů příjemně ukolíbala.

A v lednu? No.. kdo ví, co bude v lednu :)